O mně Moje politické priority Středočeský kraj Oblastní politika Pomozte dětem/ Hopsa hejsa do Brandejsa Mensa Kontakty
HLAVNÍ ČLÁNKY

 Články a rozhovory
 Projevy a vystoupení
 Usnesení a prohlášení
 Tištěná média
 Rozhlas a televize
 Akce v regionu
 Brandýs n.L.-St.Boleslav
 Archiv
 Různé


 videogalerie
 facebook

 RSS kanál
 poslat e-mail
 zasílat novinky:
 
DOPORUČUJI

 ODS
 ODS Praha-východ
 Hopsa hejsa do Brandejsa
 Pomozte dětem
 Milan Cabrnoch
 Jan Vidím
 Veronika Vrecionová
 Virtually
 Poslanecká sněmovna
 Senát
 Modrý tým


Vystoupení ke druhému projednání daňového balíčku
Petr Tluchoř - Volby 2010

Petr Tluchoř, 19.09.2012

Dámy a pánové, dovolte mi poněkud obecný úvod. Chci totiž v širších souvislostech vysvětlit, o co jde při projednávání vládního daňového balíčku. A předem se omlouvám kolegům na levici, budu mluvit převážně o pravici a ODS, takže jestli máte chuť dát si kafe, tak snad abyste využili příležitosti.

Na první pohled tu jednáme o jednom - podle mého názoru nepříliš povedeném - souboru rozpočtových opatření. A ani ne příliš významném souboru opatření. Jenomže jsou tu dvě věci, které z něj činí cosi opravdu výjimečného.

Za prvé: je to za dvacet let teprve podruhé, co kabinet vedený ODS v této sněmovně navrhuje financovat vládní plány zvýšením daňového zatížení, a to poměrně razantním. To se dosud nikdy nestalo. Ani za Václava Klause, ani za Mirka Topolánka.

Nové daně jako lék na problémy rozpočtu, či prostředek, jak zaplatit vládní záměry, dosud vždy ordinovala pouze ČSSD. Nebo úřednická vláda Jana Fischera. Za vlády Petra Nečase se tak děje opakovaně, přičemž s pokorou musím přiznat, že poprvé se to obešlo bez zásadních protestů z mé strany. Již tehdy jsem však v jednáních prosazoval a prosadil, aby tak razantní zvýšení DPH platilo pouze na rok. Od 1. ledna 2013 měla platit rovná sazba 17,5%. Což by 1. bylo v souladu s programem ODS a za 2. by se tím celkové daňové zatížení opět o něco snížilo.

Toto je opravdu něco nového, něco, co zpochybňuje za dvacet let standardně chápané pravolevé dělení politické scény. Protože pokud pravice přijme za svou politiku zvyšování daní, čím se odliší od levice?

Druhá věc, která činí balíček výjimečným, je tvrdohlavost, s jakou vláda trvá, či dlouho trvala na tom, že se v něm nesmí nic měnit. I daleko důležitější a zásadnější reformní změny procházely v této Sněmovně s úpravami. Bylo to vždy náročné, nicméně možné. Proč by to nebylo možné tentokrát?

Skoro se mi chce říci, že čím slabší reformy, tím silnější tlak na jejich prosazení bez jakýchkoli vylepšení. I to je u pravice něco nového. Dosud to byla spíše levice, která trestala své poslance za to, že v odborných záležitostech nehlasovali přesně dle vytyčené linie.

Čili, máme tu jeden obyčejný balíček s neobyčejným poselstvím. A to poselství zní: přestává platit, kdo je kdo a pravice si klidně může potřást rukou s levicí. Tedy, zřejmě levou rukou.

Považoval jsem za nutné to zde říci, protože se stále objevují názory, že nám o nic podstatného vlastně nejde. Že zvyšování daní je jen záminka k rebélii. Ne, dámy a pánové, tak snadné a jednoduché to není, tak snadno a jednoduše se s balíčkem nevypořádáme.

Protože tady nejde o jeden balíček. Toto je otázka identity.

Jak jsem řekl, nejsem pyšný na to, že loni jsem zvedl ruku pro razantní zvýšení DPH. Přiznávám, nejsem ekonom, nemohu se v tomto ohledu měřit s mnohými, kteří tu za těch dvacet let vystupovali v dresu ODS a hájili pravicovou politiku. Nejsem také daňový fundamentalista, chápu nutnost kompromisu.

Nicméně, je jistá hranice. Hranice, za níž se kompromis stává kapitulací. Nedostatek ekonomické erudice ignorantstvím. A hlasování pro vládní balíček zradou programu ODS.

Zvyšování daní jako lék na krizi opravdu nefunguje, ale naopak. Ale vláda navrhuje ještě zvýšit dávku tohoto smrtícího léku. Protože léčit nízkou výkonnost ekonomiky zvyšováním daní je jako léčit nízkou srážlivost krve heparinem.

Proto jsem se postavil proti tomuto balíčku již při jeho prvním projednávání. Navrhoval jsem jeho vrácení do druhého čtení a následné koaliční úpravy. Jak víte, neuspěl jsem a loajálně jsem se podřídil závaznému hlasování.

Již tehdy jsem ale varoval, že až Senát balíček vrátí, budeme tu mít diskusi nad ním znovu a oznámil jsem, že si přes léto zjistím názory členů ODS. Abych nebyl za kverulanta, za toho, kdo pyšně pokládá svůj názor za jediný správný a sype písek do soukolí.

Další průběh věcí je zbytečné znovu popisovat. Snad se jen pozastavím nad oním slovem rebel. Přiznám se, že je to opravdu vznešené označení a sám bych si nikdy netroufal tvrdit, že si ho já a mí kolegové zasloužíme. Vždyť rebelové, to byli přece odvážní lidé, kteří bojovali proti tyranii jediným způsobem, jaký jim zbýval: otevřenou vzpourou.

Ano, z dějin známe velké daňové rebélie. Rebelové, kteří se v Bostonu postavili proti nespravedlivé královské dani a potopili do moře náklad britského čaje, pomohli nastoupit cestu, která nakonec vedla k samostatnosti Spojených států.

Ale možná málokdo ví, že už dvě století před americkými kolonisty se čeští rebelové vzbouřili proti snaze Ferdinanda I. Habsburského řešit problém prázdné kasy uvalením dvouprocentní předchůdkyně DPH, daně z obratu. Král nakonec musel této rebélii ustoupit a novou daň zrušit.

Čili i my máme svou obdobu Boston Tea Party. I my máme tradici boje proti vysokým daním. Stejně jako v USA lze očekávat, že se k této tradici bude hlásit spíše pravicová ODS, než levicová ČSSD. Nebo než ideově nevyhraněná TOP 09.

O to více považuji za nepochopitelné, proč by poslanci ODS měli být nuceni zvednout ruku pro vyšší DPH, pro milionářskou dávku, pro odebrání slev na dani rodinám živnostníků s dětmi a pracujícím důchodcům. A to pod pohrůžkou, že jinak zaviní pád vlády.

Jaké vlády, ptám se? Vlády Miroslava Kalouska? Vždyť balíček obsahuje pouze to, co je v zájmu TOP 09, nebo to, co se do něj dostalo jako kompenzace za neprovedené reformy, které nezvládli ministři této strany. Vždyť ono všemožné zvyšování daní nahrazuje úspory mandatorních výdajů z reforem, které TOP 09 neprovedla. Případně je zvyšování daní alternativou k privatizaci, která by dle obvyklého pravicového postupu měla zaplatit reformu penzí, či církevní restituce.

Máme tu tedy balíček, který není ani pravicový, ani ódeesácký. Je levicový a topácký. Nic proti tomu. Ale nevím, proč bych jako poslanec loajální značce ODS pro něj měl v této podobě hlasovat.

Z mnoha rozhovorů, které jsem vedl v rámci ODS, je zřejmé, že každý z nás bude muset volit mezi loajalitou ke značce ODS a k vládnímu návrhu. Já jsem jasně řekl, že jsem si vybral to první.

Jsem samozřejmě připraven vyjednávat a dohodnout se. Pokud říkám, že jsem připraven vyjednávat o změnách balíčku, bylo by nelogické dnes tento návrh zákona v 1.čtení zamítnout. Dopředu ale říkám, že nejsem připraven hlasovat pro kosmetické změny. Jsem připraven hlasovat jen pro takovou podobu balíčku, která dostojí pověsti, kterou měla ODS po dvacet let. Pověsti strany, která se za žádných okolností nevzdává svých zásad.

Omlouvám se ještě jednou za to, že jsem tentokrát opravdu mluvil především k pravé straně sálu. Teď pro všechny ostatní řeknu proč. Je to proto, že ODS vždy byla a věřím, že opět bude stranou ekonomické profesionality a ekonomického lídrovství, stranou, která má ten správný recept na řešení ekonomických problémů. Lék na krizi buď ponese značku ODS, nebo nebude účinkovat. O tom jsem přesvědčen. Když hájím zásady ODS, hájím i zájmy občanů České republiky.

 

copyright © 2005 Petr Tluchoř